...aneb jak jsme přežili úvod do výcvikové sezóny.
Nemůžu nepřiznat, že kdesi ve skrytu duše nás napadali ú´vahy o lepším výsledku než jsme předvedli na podzim. Vývoj jarního cvičení nátm dával malé světýlko naděje - ano, zatím sice nejisté kvality, občas nečekaně problikávalo. Nu což, zkoušky jsme chápali především jako ověření, co drahý Einar přez zimu pozapoměl a hlavně jaké mouchy bude muset pochytat v přípravě na vytoužené všestranky, které nás čekají na závěr zkouškové sezóny.
Úvod jsme předvedli v duchu kolísavých výsledků z posledních cvičení - Einar tedy výrazně nepřekvapil ani pozivně ani negativně. Společný hon byl trochu smolný kvůli ne zrovna velkým rozestupům mezi účastníky ataké kvůli hafanovi na pravoboku, který zrovna neměl chuť vzdalovat se od své vůdkyně, což naše torpédo pochopilo jako smrtiblízkou indispozici a samaritánsky převzal jeho terén. V přinášecích disciplínách se opět objevilo několik much - přápadě oblíbené kachny to byla spíš masařska, ale celkově byl pohled na aporty mnohem lepší než na podzim.
Svých necelých 10 minut slávy si milý pan Fons Vitae vybral při vlečce srstnaté. Někde v jeho černé hlavičce vyvstal nápad, že prověří, za jakýchpodmínek může celkem mladý (že ještě jo?) jedinec druhu homo Sapiens (snad taky, co?) dostat infarkt. - Odpusťte, že nebudu do detajlu popisovat strastiplné chvíle, které jsem prožila na kraji ple nevřícně hledící na práci toho černého zmetka. Po 8 a 1/2 minutách, druhém nasazení a několika povzbuzení mi ke konečné úlevě zajíčka laskavě dohledal a přinesl. Vlečka tedy nakonec za 1. S pernatou už problém nebyl, a tak jsme se na poslední chvíli zachránili z hrobníkovi lopaty a zuby nehty se udrželi v I. ceně. Body samozřejmě žádná sláva - 269 b. (strana 1, strana 2), ale účel v rámci jarní prověrky výcvikových děr byl splněn - tedy hurá do jejich záplatování.
