Letos jsme se rozhodli otevřít sezónu trochu zostra a drze jsme se přihlásili mezi zkušené lovecké hafany a vůdce na memoriál Václava Vančury. Panička si tím chtěla především dostat do výcvikového a zkouškového tempa a osvěžit trochu schopnosti, které Einar prokázal na podzim. Mladý pán se ale rozhodl, že to nebudu mít tak lehké a těsně po potvrzení přihlášky nechal průchod své pubertě a pojal za zbytečné řídit se jakýmikoli mými pokusy o usměrnění jeho lovecké vášně, což gradovalo až k mému úplnému psychyckému vypětí, naprosté ztrátě nadějí a jednoho a půl zubu. 
Na místo konání jsem se nakonec dostavila s pocitem hráče ruské rulety a v duši doufala v náhlé vyhynutí druhu zajíc polní v okolí Prahy. Samozžejmě bezúspěčně. Naše skupina byla ponechána napospas nízkému porostu na celkem rozlehlém poli, které jinak sloužilo jako tréninkový prostor pro nácvik na zaječí olympijské hry. Šťastnější z nás s nižším vylosovaným číslem neprozřetelně vyhnali jediného přítomného opeřence daleko od pole a nám zbytku nezbylo nic jiného než se zúčastnit dělení na zrno a plevy. Bohužel, velmi pubertální Einar a naprosto vynervovaná já jsme ukázali, že do zrna máme před sebou ještě móře práce. Nazrzlý ušatý Usian Bold drze se zvednuvší před mým nebohým pejskem nám naboural systém a paničce totálně rozložil nervovou soustavu (ta se zmohla jen na bezúčelné pískání). 
Nakonec jsme si teda odnesli srážky z klidů, systému a poslušnosti a dokončili v I. ceně s 213 body (strana 1, strana 2). Uff. 
Na druhou stranu se mladý pan Aeneas Fons Vitae ukázal jako skutečněvlohový pes a vynikající běžec a vysložil si tak několik pochval od Panů Vůdců v čele s M. Kalíkem.
Na závěr samozřejmě nesmíme opomenout poděkovat "Einarovu týmu" složenému z řidiče Martina a fotografa Dušana, Klubu krátkosrstý ohař za celkovou organizaci MVV a všem zúčastněným za vytvoření příjemné atmosféry a vzájemné podpory; a pogratulovat a) především naší kamarádce MOK Cilkce z Héku, která vypálila rybník všem NKO a s plným počtem bodů se stala výtězkou a držitelem CACT, b) našim milým spolusoutěžícím, jmenovitě Lestatovi (Chris Chelios z Panských lesů, Byronovi Bay od Křemence a výmarce Boře Nero z Březníka (také CACT), kteří se také nenechali zahambit a vyběhali si I. cenu. 
A také za c) bych ještě uvedla pár povzbuzujících slovtěm z nás, kteří osudný den nevykročili pravou tlapkou, že na ně myslíme a držíme palce na dalších zkouškách, které jistě už vyjdou podle představ.
Podle zvyku, nezapoměňte zkouknou fotografie - zde.