Einar - Aeneas Fons Vitae

               Plemeno: Německý krátkosrstý ohař (NKO)

               Datum narození: 11.12.2009

               Otec:   Vitus KS vom Dinkelhof      (rodokmen, foto)

               Matka:  Abbey Ja-sta Czech           (rodokmen, foto)

               výška: 63 cm

               Zkoušky: ZV -  I. cena (2. místo)

                              SZVP - I. cena

                              PZ - I. cena

                              Klub. PZ - I. cena

                              Memoriál Václava Vančury - I. cena

                              Memoriál Jitky Hromadové - II. cena (limitní známka)

               Výstavy: 2x Velmi nadějný 1, 2x Výborný 3 - kandidát chovu

Něco o hafanovi

Naše malá naděje teď začíná být pěkným výrostkem, který ukazuje, že s ním bude spousta práce co se poslušnosti týče - úhlavní nepřítel všech kytek, všecho dřevěného a všecho, co vypadá jako omezování jeho svobody, zato nám dělá radost jako budoucí lovecký pes: voda je pro něj druhý živel - k mému velkému překvapení, když se v 3,5 mesících vrhl skokem do prokopského Jezírka, aportér od pánaboha a co se vystavování týče - jde jak starý mazák i s klidama (zatím). Dokonce, k mému překvapení, v 5 měsících strčil do kapsy všechny teriéry a jezevčíky při náhodném okukování nácviku norování. Jen jak tu nebohou lišku přinesli do blískosti, naše frndo zavětřilo a vrčelo a hlásilo o 107, že jsem se skoro bála i já.

Jednoduše u Einárka je vidět především rozdíl v genech, ale bohužel také v tom, že není domácí "jedináček". Jeho velký "bratr" je pro něj vždy o něco přednější a jeho samostatnost a temperament vždy o něco silnější. Ještě nás čeká mnoho nových zkušeností .

Na fotky chlupatých klubíček se podívejte na zde: chsfonsvitae.freepage.cz

Jak se k nám dostal:

Celá historie se podobá nejednomu psímu chovateli, který si pořídil psa "pouze jako mazlíka". Když k nám přišel Gori, měla jsem o loveckých psem velmi malé povědomí. O loveckém výcviku jsem neměla potuchy a výstavy pro mě byly zbytečné. Později mi někdo řekl, že je dobré projít si lovecký výcvik i se psem, který nemá PP - vyřádí se ve své přirozenosti a zlepší se jeho ovladatelnost. A tak jsem to s Gorim zkusila. A světe div se, ten dotyčný měl pravdu a já nejenom, že jsem se naučila (a stále se učím) s takovým třeštidlem zacházet, ale dokonce jsem v tom našla opravdovou zálibu. Už v té době, cca 3/4 roku zpět, mi hlavou začla lítat myšlenka o pořízení druhého psa, tentokrát už s PP. A jak se Gori (možná i já) začal zlepšovat, začlo mi být líto, že své dovednosti nemůže nikde ukázat. V té době jsem už jen čekala až Goriho přejde největší puberta a až najdu ten správný vrh.

Od počátku byla má priorita (ne však podmínka) černá barva - to aby se kluci k sobě hodili, ale hledala jsem také menší (mám panickou hrůzu k třiceti psů zavřených v kotcích) ale co možná kvalitní chov. Až jsem jednoho dne náhodou na stránkách klubu oběvila to pravé ořechové a bylo rozhodnuto. Věřím, že svého výběru nebudu nikdy litovat.