O Lučkovicích píši jen krátkou zprávu o tom, že jsme byli, vzájemně se nezabili, hodně pili a hafany málo bili - a snad se něco naučili. 
Do skupiny jsme připadli nebohému Mírovi a pilně pilovali disciplíny PZ. Musím přiznat, že letos to bylo vše mnohem náročnější, protože Einar mi samozřejmě nedal ani chvilku vydechnout. Tentokrát byl výcvik prospěšný hlavně proto, že pan E. začal ukazovat, jak se dá talentem dokonale plýtvat jen aby vytočil paničku a postupem času předváděl kolik pitomostí je schopen vymyslet u společného honu i u aportů. Takže nás teď bude čekat pár týdnů "tvrdé ruky", aby výrostek pochopil, že práce není zábala ale také dřina a povinnost. 
Jelikož jsem měla měla plné ruce práce s mladým hovádkem, Gori měl tentokrát prázdniny. Ve volných chvílích jsme trochu pocvičili šoulačku a přinášení těžších břemen (někdy i kolem 3. hodiny ranní 
).
I přes některé počáteční neshody se stali Lučkovice opět místem k poznání nových lidských i psícch kamarádů, se kterými se, doufáme, zas někdy potkáme (na některé z nich najdete odkazy zde).
V závěru bych chtěla poděkovat především Štěpánovi Horákovi (Laváre morávia) za přípravu této výborné akce, všem výcvikářům za ocelové nervy s nezbednými hafany a ještě horšími vůdci a všem ostatním za shovívavost s našimi dlouhotrvajícími a hlučnými nočními radovánky. 