Tak jsem tedy včera vyrazila na očekávanou návštěvu psích miminek do daaalekých jižních Čech. Zvířenu jsem zanechala doma a vypravila se na dobrodružnou cestu na vlastní pěst tedy já a pár kilo knih určené k přípravě na zkoušky a to autobusem. Cestu sněhem jsem si ke klášteru (ano, drahý pan Aeneas tj. Einárek je narozen v duchovní atmosféře kláštera v Milevsku) prohrabala bez větších problémů. Prostředí je to opravdu nádherné. Maminka je krasavice par exccellence. A hnědá, černá i strakatá klubíčka byla nejenom neuvěřitelně sladká, ale i přez nízký věk neuvěřitelně aktivní. Z celého prostředí bylo jasně cítit, že malím (vlastně i velkým) hafanům od strany pana chovatele nedostatek lásky opravdu nehrozí. Podle mého zvyku jsem se nakonec zdžela o něco déle a do Prahy dorazila v nejhorším čase sezóny a to systémem mě vlastním tedy naprosto neorganizovaným a zcela bez plánu zato ale s trochou toho stresu. Výletům zdar - a příště jedu autem.
Bohužel musím oznámit, že slibované fotky nejsou, jelikož jsem se tak zakecala, že jsem úplně zapoměla, že mi batoh tíží fotoaparát. Moc moc se omlouvám. Snad budou nějaké později.