Uf, tak jsme přežili ty Vánice. To je až neuvěřitelný, kolik toho lidi kolem nadělaj. Panička běhala jak kousnutá po bytě, furt něco nosila, pak zase odnášela, namáčala podlahu, dávala různý hadříky na stůl, všude kolem věšela nějaký blejskadla a svítítka a jako vrchol všeho přinesla rozřezanej strom, a věřte tomu nebo ne, složila ho rovnou v obýváku dohromady. Večer si dvounožáci usmysleli udělat si velkou žranici a mě nějak úplně zapoměli pozvat. Velká zábava mělo být jakési rozdávání dárků. Mě panička ukázala nějakou velkou krabici, to jako že je dárek pro mě, a trochu pitomě se při tom usmívala. A ta hrůza, když jsem to otevřel! Uvnitř byly takový ty věci, co musíte na povel nosit a vůbec vám je nedaj na hraní, jedna strááášně těžká dřevěná činka (panička tvrdí, že je to JEN 1,5 kg) a takovej ten pytel, co se nedá pořádně nikde vzít do tlamy (dumík nebo co). No prostě děs. Panička se poté snažila vetřít se do mé přízně jakýmsi papírovým balíčkem. To bylo trochu zábavné, dalo se to tak dobře cupovat na malilinkaté kousíčky, že jsem si ani nevšiml, že v tom byla žvejkací kostička. Stejně jsem ještě pro jistotu hrál uraženýho, tím se nikdy nic nezkazí, a tak mě panička na usmířenou vzala na vánoční večírek. A tak jsem byl konečně na svém prvním vánoční mejdanu. HURÁ!
Váš Gori