Místo toho, abych v klidu slavila svátek vzniku dnes již neexistující republiky, vydala jsem se vtříc nemožnému a pomocí všemožných dopravních prostředků jsem se dopravila spolu s Einarem na místo konání ZV ohařů a malých plemen pořádaných OMS Praha-východ.
Dle rad zkušenějších vůdců 
jsem nechala torpédo ještě chvíli vyběhat a v té chvíli (přesněji ve chvíli, co se mi psisko vrátilo z boje o olympijskou medaili, která probíhala mezi ním a několika zajíci) jsem se ujistila, že jsme tu pouze kvůli získávání zkušeností. Z rozklepanýma nohama a (vymodleným) losem číslo pět jsem kráčela stříc "velké ostudě". Vypustila jsem dráče a ... světe div se, ono to zareagovalo na píšťalku, vrátilo se na přivolání, chodilo u nohy (není mi jasné, kde rozhodčí vzali, že mě poslouchá na slovo 
), našlo bažanta, vystavilo, a to největší překvapení, ono to zůstalo stát, když se nebohý kohoutek odlepil od země.
Sečteno a podtrženo: mladý pan Aeneas Fons Vitae složil ve svých 10 měsících zkoušky vloh a díky své nesporné chuti k práci, která se rozhodčím velmi zamlouvala, skončil v I. ceně s 225 body na krásném 2. místě (moc pěkné umístění v konkurenci vůdců, kteří ve většině nebyli žádní začátečníci)
. Tady máte tabulku (strana 1, strana2) jako důkaz, protože já tomu nemohu věřit do teď. Známku 3 z klidu před srstnatou, která nebyla, jsme přijali s s velkým díky, jistě chápete proč 
.