Podobně jako minulý rok jsme se vydali až na nejzašší termín zkoušek - to abychom se mohli nervovat do poslední chvíle. Spolu s námi se tohoto "hopnebotrop" termínu využilo i další 23 psů z nichž byl Einar nejhlučnější nejnevychovanější a vůbec samé nej... a panička se už viděla, jak jede po první disciplíně domů... ale jak už to tak bývá, drazí chlupáči jak nám potrápit nervovou soustavu. 
Společný hon ve vysokém porostu znemožňoval Einarovi daleké výlety po okolí a dokonce zabránil i útěku za zajícem. Nejhorší jsme tedy podle mého předpokladu měli za sebou a teď už jen malé pole a aporty. Tam ale mé psí zlatíčko hned při přinášení pernaté začal vymíšlet všechny možné kraviny. Nakonec se i přes ne zrovna přesvědčivý výkon známka z obojího přinášení zprůměrovala na 3 
a já byla štěstím bez sebe, že nevymyslel nic horšího, že jsem se ani nebránila, že nám byla omylem chybou v komunikaci na dálku dána známka 3 za přinášení vlečené srstnaté zvěře na dálku. Jedna trojka ještě z na nepřítomnou pernatou na klidy a všechno dohromady to nakonec přineslo oficiální 284 bodů a I. cenu. Tabulka (strana 1, strana 2). 
Zkouškouvou sezónu jsme tedy nakonec završili úspěšně. Děkujem tedy všem, co nás učili (v čele s Zuzkou a viktorem Veselími), všem, co s námi cvičili (naši kamarádi v odkazech), všem, co nás podporovali (samozřejmě mamince) a všem, co nám fandili... 
...doufám, že zas všichni shledáme v té sezóně příští.